Týny a Lucky cvoklé stránky

Chodí štestí dokola, občas sedne na vola.

Novinky

Z diskuze...

Společná povídka

1. Kapča

Tuhle jsem psala já, romalt2 a jelikož jsem tu včera nebyůa tak jsem jí nepřidla, tak je tady.
P.S. Tohle je ta nejdelší věc, kterou jsem napsala..... Myslím..... A Mysty mi na to řekla, že je to krátký!
31. července před 15 lety:

"Lily, ještě chvilku a bude to! No vidíš, je to kluk." řekla zvážila, změřila a pak položila mimino jeho mámě do náručí.
Kate Lestornová, lékouzelnice, kolegyně a velmi dobrá přítelkyně Lily Evansové-Potterové.
"Ahoj broučku, já jsem tvoje máma, máma." mumlala Lily na dítě.
"Tak, jak se bude jmenovat?" zeptala se Kate a vyndala pero, aby to mohla zapsat do rodného listu.
"Po tatínkovi." řekla Lily.
"Aha, takže tam mám napsat James Charles Potter?" zeptala se Kate.
"Ne." řekla Lily.
"Ne? Jak to?" zeptala se zmateně Kate.
"James není jeho otec." oznámila jí Lily "Bude se jmenovat po tatínkovi, bude se jmenovat Sirius James Black."
"Sirius??? Sirius je jeho táta? Ví to?" zeptala se Kate.
"Ne."
"Ale měl by se to dozvědět, jak Sirius tak Sirius, vlastně jak Sirius tak Sirius junior." řekla jí Kate.
"Dozví, dozví se to až bude čas." řekla Lily a políbila černooké mimčo na čelíčko.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Byl večer 30. července a v jednom domě se něco pohnulo.....Omlouvám se. To byla větev, spletla jsem se.
V tom domě byl kluk, vypadal tak na 15, hádejte kdo to je. Ano, je to Harry Potter a právě se chystal spát. Podíval se do zrcadla, vypadal pořád stejně, krátké černé vlasy, zelené oči, prostě stejně. Usnul a ještě před tím přemýšlel, proč mu jeho kmotr nenapsal ani jeden dopis ze celej měsíc.
Ráno se probudil a cítil se jinak. Bylo 5:30, takovej nekřesťanskej ani jinonáboženskej čas. Zvednul se a kouknul se do zrcadla. Ztuhnul. Byl vyšší, měl černé vlasy po ramena, jemně vlnitý, nebyly neposedné, užší tvář, a oči, jeho oči byli černé (jizva byla, ale nebyla vidět. Chápeš?????).
"Koho mi to jen připomíná???" zeptal se sám sebe, když v tu ho něco napadlo " Sirius!"
"No bezva, proč vypadám jako Sirius v mladším podání?! Sakra, co se to děje?!" přemýšlel, lehnul si na postel a ještě usnul. Probudil se o 4 hodinky později. Jeho teta ho volala k snídani, tyhle prázdniny se k němu nechovali tak hrozně, Dudley je na nějakým boxerským táboře a strýc Vernon na služební cestě. Petunie se k němu teďka chovala jako k milovanýmu synovci. Dozvěděl se, že ho neměla ráda, protože záviděla Lily, že byla čarodějka a tušila, že on bude taky čaroděj, ale už jí to přešlo.
"Dobré ráno, zlato. Jak si se vyspal?" zeptala se ho otočená zády k plotně.
"Ale jo, ušlo to." Odpověděl jí.
"Dáš si kakao?"
"Jo, dík."
"Tak tady..." slova jí zmrzla uprostřed věty.
"Lily říkala, že se to stane." řekla a prohlížela si ho.
"Ani se nedivím, že si vybrala toho Jamesovího kámaráda, pokud Harry vypadá přesně jako on, tak to je pěknej kus." pomyslela si "Ty vlasy, postava (Nooo, genetika a Harry posiloval, takže měl svaly), oči, nádherný černý oči a s tím úsměvem je k nakousnutí, holky ve škole z něj budou šlílet."
Harry se cítil jako pod rentgenem. "Vypadám nějak zajímavě?" zaptal se kousavě.
"N-ne, nejdřív se najez a já ti pak něco ukážu." řekla a dala před něho snídani.
Tak se najed a pak šel do obýváku za Petunií.
Ta mu pokynula, aby si sednul vedle ní. "Tohle ti zanechala tvá matka, když ti byly asi dva roky, přišla (letěla) ke mě sova a Lily mi napsala, že ti to mám dát k patnáctinám, říkala, že se něco v ten den stane a stalo, vypadáš tak, jak bys měl vypadat."
Harry si od ní vzal dopis. Petunie ho nechala o samotě.

    Drahý Harry, nebo spíš Siriusi, broučku
         
píšu tenhle dopis, zatímco ty spíš o pokoj vedle.
Nemůřu uvěřit, že už je z tebe velkej kluk, za kterým se dívají všechny holky.
Ale píšu ti proto, že když tady nebudu, tak ti to musím napsat.
Asi, stejně jako tvůj otec, nemáš rád, když se obchází kolem horké kaše.
Jamese jsem měla ráda, jako přítele, ale nemilovala jsem ho.
Milovala jsem jiného, k mé smůle, jeho nejlepšího přítele, on mě miloval taky.
Sirius byl hrozně úžasný, byl milý, krásný a na hrál bezvadně famfrpál.
Byl naprosto nejlepší chytač, ale nechtěl vzít svému kámošovi místo. Chtěli ho i do národního týmu...Tak jsme spolu tajně chodili.
A když se kouknu na ty tvý zelený kukadla a vím, že ty správný, ty nádherný černý oči,
které si po něm zdědil...A já vím, že je musím ukrýt, abych neprozradila, že ty jsi z čistokrevného
kouzelnického rodu Blacků, kvůli Jamesovi a kvůli kouzelnickým rodinám... A když vím, že tě tvůj otec nemůže vychovat,
protože neví, že jsi jeho syn. Že vím, že tě Sirius nemůže vychovat...
Omlouvám se, že jsem ti to nemohla říct dřív, ale kouzlo, kterým jsem ti dala podobu Jamese
vyprchá až na tvé patnáctiny.
Jmenuješ se po něm, protože když jsi se narodil, už tam si vypadal jako on, jsi úplně stejný jako Sirius.
Proto se jmenuješ Sirius. Sirius James Black junior.

 Miluji tě a nikdy na tebe nezapomenu. Sbohem broučku.
                         Tvá milující matka
                                                              Lyli Evansová

P.S. Toto je tvůj dárek k narozeninám.
P.P.S. Kdybys chtěl, tak tady máš jedno kouzlo, který tě nevystopuje, po dobu...1 měsíc, je to nonvene veritas.

Dopis byl na několika místech rozmáčen, protože Lily při psaní brečela.
Bylo tam nádherné pouzdro na hůlku s tím, že nejde přivolat a vzít nikým jiným, než majitelem, šel si hodát ke svým věcem a pak šel za tetou... Ani ho nějak nevzalo to otcovství.
"Teto, potřeboval bych do Londýna, musím si jít něco koupit."
"No tam jdem, to je můj dárek k narozeninám." řekla Petunie.

V Londýně:
Jako první šli pro oblečení. Koupily všelijaký kalhoty, trička, košile, mikiny a jednu hezkou koženou bundičku. (No se trochu rozšoupli a to není všechno!=))
Pak šli do očních (sice už nepotřeboval brýle, ale aby se nepoznalo, že je syn Siriuse, tak si koupil zelený čočky).
Jeli zpátky domů. Ve svém pokoji si na sebe vzal jedny džíny a černou košily (takovýhohle chlapa mít doma, nevím co všechno bych za to dala) a čočky a šel dolů.
"Vzpomínáš si na mou starou přítelkyni, Elizabeth?" zeptala se ho Petunie.
Sirius si moc dobře vzpomínal, ta její přítelkyně ho měla staršně ráda a když někam Dursleyovi potřebovali zajet, tak se vždy honem rychle přihlásila, jestli by ho nemohla hlídat. Měla stáje s koňmi a naučila ho jezdit na koni.
"Jistě," odpověděl.
"No, tak ta má pro tebe dárek, zajedeme tam?."
"Jistě, že jo!"
Sedli do auta a jeli směr k Londýnu. Dorazili tam.
"Ahoj Petunie, jak se máš, co Harry?"
"Ahoj Liz, mám se dobře, a co ty?"
Sirius vylezl z auta.
"Ježiši, nazdar prcku! Ty jsi ale vyrostl! Jak se máš, co škola, holky, povídej, přeháněj!" řekla a objala ho.
"Ahoj Liz, ujde to.!" řekl a taky ji objal.
"Tak ty máš dneska narozky, co? Já přeji všechno nejlepší a pojď, pojď se mnou, ukážu ti dárek, je mu rok."
Vedla ho ke stájím otevřela dveře a pokynula mu aby šel dovnitř.
Uvnitř byl nádherný kůň, černý jako uhel, Sirius se k němu přiblížil "Jé, Ahoj hochu, jak se máš? Já jsem tvůj novej kámoš."
Kůň se na něj otočil a očichal ho, podle všeho se mu zalíbil, prostě láska na první pohled.
Otočil se na Liz s otázkou :"Kdy se narodil?" odpověd: " Stejně jako ty, dneska má narozky, 31. 7.". "Jak se bude jmenovat:" zeptala se Liz. Sirius se chvilku zamyslel "Bude to Black, co Blacku, souhlasíš?" Kůň kladně zachrchtal.
Když se vrátil domů, byl už večer. Přijeli a asi o hodinku pozdějc byl doma i Vernon s Dudleym.
Sirius se navečeřel a šel k sobě. Nemohl dněšnímu dnu uvěřit, má vlastního koně. To jměno se k němu hodí. On je Sirius Black sice junior, ale to se překousne a bude mít koně Blacka.
V pokoji našel sovinec. Sedl si na postel a přitáhl si k sobě první sovu. Byla od Hermiony

                     Ahoj Harry

Jak se máš? Tady to docela ujde, jsem na ústředí s Weasleyovima a Siriusem,
Až přijedeš tak ti všechno vysvětlíme.
Doufám, že se ti bude dárek líbit.

                     Tak zatím pa
                                          Hermiona

Vzal si od sovy dárek byla to kniha: "Zvěromágem snadno a rychle."
"Ona mi snad čte myšlenky" pomyslel si.

Vzal další dopis a balíček, byl od Rona.

                           Čau kámo!!!

Doufám, že tě ti mudlově moc neotravujou, my tady uklízíme a trochu špehujeme rady.
Ale to je jedno, pak ti všechno řeknem.
Jo, zítra si tě vyzvednem tak v...poledne.
 
                                       Zatím se měj, Ron.
Od Rona s Fredem a Georgem dostal zlatonku s rukavicema.

Pak tam byl třetí. Od jeho otce.

                                                      Ahoj Harry "Prej Harry." odfrknul si.

Jak se máš? Doufám, že dobře. "Až na to, že jsem zjistil, že James není můj otec to docela jde." pomyslel si ironicky.
Rona ti určitě psal, že si pro tebe přijedou, mám jednu
dobrou zprávu, Petegriewa zatkli, jsem svobodný!!!!

                                        Tak zatím se měj, Harry

                                                              Tvůj kmotr, Sirius

"KMOTR?!?!?!?!?!?!?!?!?!?" pomyslel si Sirius ml.
Sirius mu, spolu s Remusem poslal knihu: "Jak se přemisťovat" .
Radši se převlíknul do pyžama (to jsem zapomněla napsat, znáte ty pánsky pyžama ze Sims 2? Jenom ty kalhoty? Tak ty si koupil.:-))
Ráno se probudil v 11 hodin. Převlíknul se a pelášil na snídani.
"Dobré ráno." pozdravil. Od Vernona se neozvalo nic, od Dudleyo taky, akorát Petunie mu odpověděla.
Nasnídal se a oznámil jim, že dnesk odjede. Petunie mu nezapomněla říct, aby se ve škole učil a byl hodnej, řekl že bude a šel se svýma věcma ven.
"Takže pamatuju si. NIKDY nebuď vedle Siria a už vůbec ne, když je tam někdo jinej." přemýšlel a vytáhl si gumičku, kterou si svázal vlasy, aby nebyl svému otci tak podobný. Pořád mu to neodpustil. Možná se to změní, ale kdy, to nevěděl. Stejně by tomu nevěřil (jako myslel Siriuse st.). Těsně potom co si upravil vlasy, se ozvalo puf a někdo k němu přišel.
"Ahoj Harry." zašeptal mu někdo u ucha. Sirius sice věděl, že to je někdo ne-cizí, ale to si nemohl nechat ujít. Vzal ho za ruku přehodil ho přes rameno a vytáhl hůlku, kterou měl neustále u sebe a dal mu jí ke krku. Byl to Sirius. Pro ty nechápavé, Sirius st.
"Ups..Promiň Siriusi, já nerad." začal se omlouvat Sirius, ale přitom si pomyslel: "To tak, nedáváš vědět celý prázdniny a nemělo by mi tě být líto, to tak tati."
 "To je dobrý, Harry." odvětil mu Sirius, ale nemohl si nevšimnout tí dávky ironie, která zazněl v "kmotřencově" hlasu.
Zvednul se a obejmul ho. Spolu s ním tam byl Remus. "Ahoj Harry. Jak je."
"Dobrý, profesore, ujde to a jak vám?" "Ten by se divil, kdybych mu na to neodpověděl, né, nejsem škodolibý...Možná trochu." pomyslel si.
"Harry, už nejsem rok učitel tykej mi. Já jsem Remus, pro přátele Rem." řekl a podal mu ruku.
"Ahoj já jsem Si..."" sakra, začínám si na to zvykat..""Harry, pro přátele Harry, a když něco provedu tak HARRY JAMESI POTTERE, OKAMŽITĚ POJĎ SEM, JESTLI PŘIJDEŠ TY, TAK TĚ ZABIJU RYCHLE, JESTLI SI PRO TEBE BUDU MUSET DOJÍT, BUDE TO BOLET." představil se Sirius.
"Tak, když jste se tak hezky představili, už bychom mohlij jít, ne?" řekl Sirius st. Došli k lesíku a Sirius řekl Siriovi:" Harry, drž se pevně."
ozvalo se tiché puf a byli pryč.
Objevili se na Grimauldově náměstí. Siriovi neušlo, že o pár set kroků dál je jeho koníček se stájí, už ví, co tu bude dělat.
Naučí kamarády jezdit na koni.
Remus dal Siriovi ml. (v tom je bordel, co :-D) papírek na kterým byla napsaná adresa."Harry teď si tu adresu představ." řekl mu Sirius. Sirius si to teda představil a když otevřel oči uviděl před sebou dům s číslem 12.
"Tak jdi" postrčil ho Sirius.
Tak tam teda šel. Kufr položil ke schodům a rozhlížel se, rozhlížel by se i nadále, kdyby se neocitnul na zemi s jednou ženskou na krku.......Už dvěma. "Harry, tys přijel, jak se máš, stýskalo se nám!!Bla, bla, bla, apod." pištěli holky.
"Dámy, dámy, obě vás vroucně miluji, ale jestli nepřestanete tak mi za prvé: zajišťujete impotenci, a za druhé: veliký úbytek plynu, jenž je potřeba k životu, říká se tomu kyslík a vy mě asi udusíte." řekl jim na to Sirius ml.
"Ups, promiň." omluvili se a slezli z něj.
"Čau kámo! Jak je?" zeptal se ho Ron a objali se.
"Ale jo, ujde to, dokuď, jsem málem nepřišel o....ehm...životně důležitou věc a méně důležitý kyslík." řekl a podíval se na holky.
Ty se hned začaly omlouvat.
"To je v pohoddě holky." řekl jim na to.
"Harry, drahoušku jak se máš, kdy jsi přijel?" přiřítila se k němu paní Weasleyová a objala ho.
"Dobrý den paní Weasleyová, mám se dobře a přijel jsem před chvílí."
"Tak to máš určítě hlad, pojď stejně je oběd."
Po obědě si šel dát věci nahoru a šli ven.
Šli k basketovýmu hřišti. (Srius s sebou vzal baskeťák, který našel v Zobí.)
Hodil ho Ronovi, Ron ho chytil.
"Co to je?" zeptal se Ron.
"To je, pěkně prosim, basketbalový míč. Basketbal je mudlovský sport, hraje se na koše" ukázal jim (Ronovi a Ginny) koše na každí straně , "a s míčem se dribluje." řekl a ukázal jim dribling a pár košů, a pak jim ještě dovysvětlil pravidla
Tak si zahráli všichni za sebe. Nakonec vyhrála, bylo to nečekaný, ale Hermiona.
Domů se vrátili utahaní a tak padli na postele a usnuli.
Další den se probudili pozdě, sešli dolů a tam akorát Remus. Přistihli ho jak si marně snaží udělat snídani, přesněji řečeno palačinky po mudlovsku.
"Ahoj Reme." pozdravil ho Sirius.
"Ahoj Harry, Rone, Ginny, Hermiono."
"O co se snažíš?" zeptal se ho Sirius.
"Chci si udělat snídani a nemůžu si jí vykouzlit, protože si hůlku půjčil Sirius a ten si teďka šel koupit novou."
"A nechceš pomoct?" zeptala se Herm a Ginny.
"To byste byly hodný." řekl Rem a nechal snídani udělat děvčata. Nakonec se i nasnídali.
Po snídani se slova chopil Sirius. "A kde jsou všichni?" zeptal se Rema.
"Sirius je na Příčný a ostatní dělaj něco pro řád."
"Řád?"
"Fénixův řád je skupina dobrovolníků bojující proti Voldemortovi." vysvětlila mu Herm.
"Aha."
"No nic, já půjdu ven, půjdete taky?" ozval se za chvíli Sirius.
"Ven?" povytáhl na to obočí Remus,
"Neboj Reme, do desíti jsme určitě zpátky." řekl Sirius a nechali tam zírajícího Remuse.
"Harry, kam jdeme?" zeptala se nesměle Herm.
"To je překvápko." odvětil Sirius.
Šli, šli, šli, šli, šli až došli ke stájím.
"Čau prcku, jak se máš?" ozvalo se, když se tam objevili.
"Ahoj Liz, v poho a ty?"
"Taky, taky. Přivedl si kámoše, jo?"
"No, Liz, tohle je Hermiona Grangerová, Ron a Ginny Weasleyovi, moji spolužáci a zároveň nejlepší přátelé." (A jedna velmi blízká přítelkyně, do které je blázen.) seznámil je Sirius.
"Těší mě." řekla Liz. Oni taky odpověděli.
"Co dělá Black?" zeptal se nedočkavě sirius.
"Tak se pojď podívat, pojďte všichni." došli až k boxu a Sirius pro něj vlezl a vyvedl ho ven za ohlávku.
"Jůůůůůů, ten je hezkej." ozvalo se od Rona , Ginny a Herm.
"To je, jmenuje se Black a je mu rok." řekl pyšně Sirius.
"Je můj." řekl a za čal se smát na ty výrazy. "Dostal jsem ho k narozkám od Liz. Umíte jezdit na koni?"
Ukázalo se, že jo, poněvadž Ron s Ginny jako ze starokouzelnického rodu to musí umět a Herm se to naučila jako malá.
Tak si Sirius osedlal Blacka (dostal s ním hřebeny apod., deku, sedlo, ohlávku, provaz a uzdu) , Ronovi se zalíbil hnědý hřebec, Ginny se zalíbila černá klysnička a Hermioně hnědá klysnička.
Vyjeli si na porjížďku (osmihodinovou)...(bylo to vlastně na konci Londýna)................................................................................................ udělali si přestávku na jednom kopečku, koně nechali pást, pak se zvedli a jinou cestou jeli domů, v tu chvíli se Sirius rozpovídal.
"Chtěl bych vám něco říct" začal "víte jak se vůbec jmenuju?" zeptal se. Všichni tři na něj koukali jak na debila.
"No, Harry James Potter." zkusila to Ginny.
"Ne, já jsem Black, Sirius James Black."
Všichni se na něj podívali jako kdyby viděli ducha, Sirius si povzdychnul, vyndal si čočky, sundal si gumičku a podíval se na ně.
Před nima byla přesná kopie Siriuse Blacka v mladší podobě.
"Takže jako Sirius není tvůj kmotr ale otec?" zetpal se Ron a Sirius přikývl. "To je super, máš tátu."
"No jo, ale já nevím, jestli mu to mám říct, on to neví."
"Co neví?"zeptal se Ron.
"Že jsem jeho syn." odsekl mu Sirius.
"Ale vem si, že jseš výš než Malfoy, protože TY jsi přímí potomek Blacků, protože TVŮJ otec je nejstarší a teď už jediný mužský potomek Blacků, samozřejmně pokud nepočítám tebe. A Blackové jsou starší a významnější rodina." řekly mu Herm s Ginny.
"To sice jo, ale nejsem významný, jsem nemanželský syn, ve středověku bych byl levoboček, tedy největší špína společensta."
"Ale jsme snad ve středověku? Podle zákona se každý musí postarat o své dítě i když je nemanželské. Navíc, Sirius by se na tebe jen tak nevykašlal, jenom kvůli tomu, že tě má s Lily?" podívala se na něho, pokýval hlavou "No s Lily, navíc, je to vlastně jeho vina." řekla mu Herm.
Dojeli a Liz se jich zeptala: "Heleďky, vy se v koních vyznáte a baví vás to, co kdybyste tady měli brigádu?"
"Jasně!!" odpověděli všichni tři.
Budou muset vstávat v šest, půl sedmý, ale to jim ani nevadí.
Jelikož nestihli oběd zašli si koupit pizzu. (takovou tu, kterou si můžete odnést domů)+ každej jeden kousek do ruky.
Tak šli domů, otevřeli dveře a před dveřmi stojící Sirius jako bůh pomsty s poklepávající nohou a vzadu Brumbál, který se na něho koukal jako by se zbláznil, né že by už nebyl.
Sirius ml. začal zachraňovat situaci tím, že ho vůbec nepustil ke slovu.
"Ahoj, jak jste se měli? My jsme se měli skvěle, byla sranda, bylo hezky, tak čaues." a než se Sirius nadechl byli pryč.
Sirius ml. a spol. vyletěli rychlostí blesku nahoru a zavřeli se v pokoji, kde na posteli otevřeli pizzu (pozn. Sirius ml. měl už stáhnutý vlasy a čočky v očích.)
"Tři, dva, jedna, teď" odpočítával Sirius, najednou řev.
"HARRY JAMESI POTTERE, OKAMŽITĚ POJĎ SEM, JESTLI PŘIJDEŠ TY, TAK TĚ ZABIJU RYCHLE, JESTLI SI PRO TEBE BUDU MUSET DOJÍT, BUDE TO BOLET!!!!!!!!!!!!!!" Byl to Sirius st.
Sirius slyšel, jak se ze shora ozval hlasitý výbuch smíchu a tak ještě zařval: " HARRY, OKAMŽITĚ POJĎ SEM, DĚLEJ!!!!"
"Hele, lidi, já tam radši půjdu." řekl jim a pochechtávajíce šel dolů.
"Copak bys potřebovala, mami?" zeptal se Siria. Oba uslyšeli, jak se za nimi začíná Brumbál dusit smíchy.
"Harry, víš kolik je, víš to?" zeptal se ho "mile" Sirius.
Sirius ml. se podíval na hodinky a řekl."Deset a 2 minuty." pak se podíval na svého otce se slovy "No a?"
"No a?! No a?!"
"Říkali jsme Removi, že do deseti jsme zpátky a taky, že jo!"
"Siriusi, Harry má pravdu, navíc, neříkej, že ty si byl v jeho věku jiný." vložil se do toho Brumbál.
"No jo, ale, mazejte spát." rozkázal Sirius st.
"Ano pane." zasalutoval Sirius ml. a šel spát.
Následujících 27 dní bylo jednotvárných, brzo ráno vstali, nasnídali se, šli na brigádu a pak se projeli, přišli domů navečeřeli se a šli spát.
28. šli na Příčnou.
"Takže mládeži, pojedem letaxem, první půjde Remus, pak Ron, pak Hermiona, pak Ginny, pak Harry a pak já."
Na Příčný:
"Takže..." začal Sirius (st.) "Nejdřív půjdem k Madame Malkinové a pak půjdem pro knihy a pak..." byl přerušen Siriem.
"A nebylo by lepší, kdybychom si to koupili sami?"
"Harry, mohlo by se vám něco stát.."
"Siriusi, prosíííííííííím..." začal dělat psí oči "Plosím, plosím."
"Tak tedy jo, jsou dvě, nejpozději v půl pátý u Florence."
"Díky." zavískli všichni čtyři.
"Tak, jdem pro hábity." Sirius si koupil pár školních a ještě jeden společenský (museli ho mít), protoře ten zelený mu byl už malý, ale teď si koupil tmavě modrý, vypadal jako, když se kouknete do vody za krásně letní noci a ve vodě jsou vidět hvězdy.
 Pak šli do knihkupectví.......................
Načež je pak Sirius zatáhl do potřeb pro famfrpál. Ještě se koukali po Příčný a pak šli ke Florencovi.
"Tak co? Máte všechno?" zeptal se Remus, když tam přišli. "Tak jdem domů."

Grimauldovo náměstí 12:
Byla večeře a na tem přislo téma: Prefekti a kapitán Nebelvírského famfrpálového družstva.
"Dobrý večer ve spolek." ozvalo se od krbu.
"Dobrý večer, pane profesore." odvětili všichni.
"Jistě
Poslední komentáře
11.07.2012 13:48:55: www.oriflame-kromeriz.cz registrace u oriflame cz Vám získejte krásné slevy
27.06.2012 15:39:39: Když máte málo peněz... rychlé půjčky Půjčky odpovědně pujcky-online-bez-registru.cz/ půjčky bez re...
05.12.2007 18:42:17: skvělá povídka, fakt povedená kapitolka - směju se ještě teď - díky!!! :D
01.12.2007 14:55:49: pane jo to je vážně bezva už aby přibyla další kapča
 
Jak pravil Enstein-"Jen dvě věci jsou nekonečné.Vesmír a lidská blbost, ale u toho vesmíru to není tak jisté!"